Abstrakta - 17. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE

www.neurologiepropraxi.cz 14 Brno, 19.–20. 11. 2020 / 17. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE ABSTRAKTA  Satelitní sympozium společnosti SANOFI GENZYME čtvrtek / 19. listopadu 2020 / 13.30–14.00 hod. Současné možnosti léčby pacientů s roztroušenou sklerózou v první linii doc. MUDr. Pavel Štourač, Ph.D. Neurologická klinika MU a FN Brno – Bohunice, Brno Roztroušená skleróza je zánětlivě-neu- rodegenerativní onemocnění centrálního nervového systému postihující mladé pa- cienty, více ženy. V současnosti používané imunomodulační léky (interferony, glatiramer acetát a teriflunomid) jsou řazeny do první linie léčby u pacientů s klinicky izolovaným syndromem a relabující-remitentní roztrouše- nou sklerózou. Cílem této léčby je redukovat počet relapsů onemocnění a omezit progresi disability, což je současně spojeno s redukcí zánětlivých degenerativních změn v obra- ze magnetické rezonance. V poslední době je používán ke zhodnocení účinnosti léčby tzv. NEDA koncept (No Evidence of Disease Activity). Uvedené léky mají odlišný mecha- nismus účinku. Interferony aktivují kaskádu signálních drah, která suprimuje T-buněčnou odpověď, a omezují proces transmigrace akti- vovaných prozánětlivých T buněk přes hema- toencefalickou bariéru (BBB). Glatiramer acetát se váže na APC (antigen prezentující buňky) a na T buňky a tato vazba má komplexní účin- ky na imunitní systém. Teriflunomid selektivně a reverzibilně inhibuje enzym DHODH, klíčo- vý mitochondriální enzym de novo syntézy pyrimidinu potřebný pro rychle se dělící B a T buňky. Teriflunomid má prostřednictvím tohoto efektu potenciál omezit nadměrnou aktivaci imunitní odpovědi, která se může podílet na aktivitě roztroušené sklerózy, sou- časně však teriflunomid nesnižuje obrannou imunitu. Signifikantně více pacientů léčených teriflunomidem dosáhlo stavu bez aktivity onemocnění ve srovnání s placebo skupinou v klinických hodnoceních. Přípravek Aubagio (teriflunomid) je účinný, s příznivým bezpeč- nostním profilem a je dobře tolerovaný. Při jeho použití se neobjevil výskyt PML (progre- sivní multifokální leukoencefalopatie) ani jiné závažné vedlejší účinky. Neurogenetika odborná garantka MUDr. Emílie Vyhnálková, Ph.D. čtvrtek / 19. listopadu 2020 / 14.00–15.20 hod. Hereditární spastické paraparézy: genetické příčiny a jejich prevalence v České republice RNDr. AnnaUhrováMészárosová, Ph.D. Neurogenetická laboratoř Kliniky dětské neurologie, 2. LF UK a FN Motol, Praha Hereditární spastické paraparézy (HSP) je sou- hrnný název pro skupinu geneticky podmíněných (dědičných) neurologických onemocnění centrál- níhomotoneuronu, projevujících se postupně se zhoršující spasticitou a slabostí dolních končetin, a tímprogredující poruchou chůze. Věk nástupu onemocnění je velice variabilní od dětství do pozdních dekád. I závažnost projevů je značně rozdílná podle typu HSP, ale někdy i v rámci stejné rodiny a při stejné příčině, od mírného postižení po invalidizující formy. U nekomplikovaných typů však není zkrácena normální délka života. Dosud bylo popsáno přes 70 genů, jejichž patogenní varianty jsou příčinou HSP se všemi typy dědič- nosti. Zdaleka nejčastější typ celosvětově i v České republice je SPG4 s autosomálně dominantní dědičností (až u 40 % pacientů). Vyšetřením většího souboru pacientů jsme zjistili, že vedle nejčastějšího typu SPG4 se u českých pacientů častěji vyskytují typy SPG31, SPG10 s autosomál- ně dominantní dědičností a SPG11 a SPG7 s au- tosomálně recesivní dědičností. Pro typy SPG4, SPG10 a SPG7 je typický nástup v dospělém věku, zatímco u SPG31 a SPG11 nástup v dětství resp. druhé dekádě. Typ SPG11 má ze všech častěji se vyskytujících typů nejrychlejší progresi a nejzá- važnější prognózu. Mezi českými pacienty s HSP byly také zachyceny čtyři rodiny s X-vázaně dě- dičnou adrenomyeloneuropatií (X-AMN) resp. adrenoleukodystrofií (X-ALD) v důsledku mutací v genu ABCD1, která má u mužů při ALD větši- nou fatální průběh již v dětství a mírnější AMN se může manifestovat jako spastická paraparéza. S rozvojemnovýchmetodmolekulární genetiky je nyní možnost diagnostikovat i vzácné typy HSP pomocí sekvenování nové generace (NGS) pane- lu genů, celoexomového nebo celogenomového sekvenování. Procento objasněných případů je u všechmetod vždy vyšší (cca 25%) u familiárních pacientů (s výskytemonemocnění ve více gene- racích nebo u více členů rodiny) a také pokud jsou pro vyšetření k dispozici vzorky přímých příbuz- ných pro interpretaci nalezenýchmnoha variant. Hereditární spastická paraparéza je onemocnění dosud kauzálně neléčitelné, přesto je objasnění její příčiny pro pacienty a jejich rodiny přínosné pro upřesnění rizika opakování u příbuzných pa- cienta a pro umožnění cílené genetické prevence včetně případné prenatální nebo preimplantační diagnostiky v rodinách, které o to projeví zájem. Genetika AN/demence MUDr. Martin Vyhnálek, Ph.D. Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Alzheimerova nemoc (AN) je nejčastější příčina demence ve stáří. Většina případů AN s nástupem v pozdním věku (AN s pozdnímnástupem) je po- važována zamultifaktoriálně podmíněné onemoc- nění s vysokým podílem dědičné složky (až 74 %) a pouzemalá část tohoto onemocnění bývá způ- sobena mutací v jednom genu tzv. autosomálně dominantní formy AN. Ve sdělení shrnuji současné