ABSTRAKTA – 18. sympozium praktické neurologie v Brně

16 rekurentní průběh, někdy se klidové intervaly postupně zkracují a bolest se již stává trvalým zdravotním břemenem. Z epidemiologických studií vyplývá, že nejčastější oblastí lidského organismu, kterou chronická bolest (CHB) posti‑ huje, jsou záda. BZ představují 1/3 všech pracovních neschopností. 60 % paci‑ entů s BZ se vrací do zaměstnání po 1 měsíci, 90 % po 3 měsících. Celoživotní prevalence BZ v lumbosakrální oblasti je 70–85 % (Andersen, 1999). Maximum výskytu závažných BZ je mezi 40. až 60. rokem, ale posunuje se stále do niž‑ ších věkových kategorií. Poměr výskytu BZ v oblasti bederní : krční : hrudní páteře je 4 : 2 : 1. Chronické BZ dosahují často vysoké intenzity a jsou velkým léčebným problémem. V mladém věku převažuje funkční složka, s narůstajícím věkem přibývá organická degenerativní etiopatogeneze. Z prognostického hle‑ diska je u CHB zásadní využití aktivní formy léčebné rehabilitace, ale jak toho dosáhnout, když vyšší fyzické nasazení je blokováno bolestí? Pacienti mívají po dlouhém užívání nesteroidních antiflogistik (NSA) velmi často vyjádřeny závažné vedlejší účinky (VÚ), zejména gastropatii. Přitom NSA již stejně u řady pacientů analgezii nepřinášejí (při jejich vysazení se bolest nezhorší). Klinická zkušenost ukazuje, že od určité intenzity bolesti není možné reálně očekávat, že pacient bude schopen si osvojit metody kinezioterapie. Proto, jsou‑li BZ in‑ tenzivní, titrace opioidů k ověření opioid‑senzitivity je indikovaná. Problémem může být individuální tolerabilita k opioidům a také těžko odhadnutelná délka léčby. Terapie je obtížnější zejména tehdy, když je v klinickém obraze neuro‑ patická složka bolesti. Pak je z farmakologického hlediska většinou nezbytné použít společně s opioidy i antineuropatická léčiva. V řadě případů může být u BZ jak v oblasti lumbosakrální, tak v oblasti cervikotorakální přínosným ře‑ šením cílená intervenční léčba. Úspěšnost invazivní léčby podmiňuje přesné určení struktur generujících bolest. Použití navigace je nezbytné (C‑rameno, CT, ultrazvuk). Vedle diagnostických metod, jako je CT, MR a elektrofyziologické metody, mají významné místo diagnostické blokády. Jejich výsledek ukazuje na podíl fasetové, radikulární, diskogenní a jiné bolesti. V mnoha případech lze navázat radiofrekvenčním postupem. Včasné uplatnění algoritmu intervenční léčby bolestí zad bez radikulárního postižení i s bolestivou radikulopatií v celém rozsahu páteře významně snižuje budoucí potenciální farmakoterapii s opioidy a antineuropatickými léčivy. Opioidy se při dlouhodobé terapii i po relativně úspěšně aplikované interveční léčbě vysazují obtížně. Z tohoto důvodu byla na pracovišti autorů postupně změněna strategie léčby BZ ve prospěch včasného nasazení cílené intervenční léčby. Opioidy jsou využívány spíše následně při nedostatečné kontrole bolesti. Léčba bolesti u nemocných s roztroušenou sklerózou MUDr. Marta Vachová Neurologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Nemocnice Teplice, o. z., Teplice Bolest je jedním z nejvíce obtěžujících symptomům nemocných s roztrouše‑ nou sklerózou (RS). Prezentace v první řadě seznamuje s různými typy bolesti u nemocných s touto diagnózou, nejčastěji jde o chronickou centrální neuro‑ patickou bolest. Jako taková nejlépe reaguje na léčbu antikonvulzivními léčivy, eventuálně tricyklickými či jinými antidepresivy. ČTVRTEK / 3. června 2021 / 11.10–12.10 hod. 18. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE V BRNĚ 3.–4. 6. 2021 / ON-LINE ABSTRAKTA