ABSTRAKTA – 18. sympozium praktické neurologie v Brně

39 laryngeálního, oromandibulárního a cervikálního svalstva s rizikem rozvoje bulbární dysfunkce. Vyskytovat se může také spasticita, myoklony, epileptické paroxysmy, ev. psychiatrické komorbidity (ADHD, OCD) s postižením intelektu. Popisovaný je malý efekt farmakoterapie běžnými anti‑dystonickými léčivy, klinicky však prokázan efekt hluboké mozkové stimulace GpI. V naší kazuistice bychom vám chtěli přiblížit případ 10letého pacienta s pro‑ gredujícím průběhem dystonie trupové axiální, whisperring dystonie a dysto‑ nie končetin s doprovodní spasticitou a myoklony s počátkem v 6 letech věku s nově obdrženým výsledkem missence mutace v KMT2B genu a plánovanou implantací hluboké mozkové stimulace. SREAT – kdy na tento typ encefalopatie pomýšlet? MUDr. Kateřina Dvorníková 1 , MUDr. Jana Horáková 1 , MUDr. Ondřej Volný, Ph.D. 1,2 , MUDr. Jana Slonková, Ph.D. 1,2 , doc. MUDr. Michal Bar, Ph.D. 1,2 , MUDr. Ivana Woznicová 1,2 1 Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 2 Katedra klinických neurověd, Lékařská fakulta Ostravská univerzita, Ostrava Úvod: Patogeneze Hashimotovy encefalopatie, nověji zařazené pod pojem SREAT (steroid‑responsive encephalopathy associated with autoimunne thy‑ roiditis), je prozatím neznámá, ale jedná se pravděpodobně o autoimunitní onemocnění, které je charakterizováno typickou triádou: neuropsychiatrické příznaky, kam zařazujeme např. kognitivní poruchy, stroke‑like epizody, epi‑ leptické záchvaty či psychotickou afektivní poruchu, dále vysokými antityreo­ idálními protilátkami a v neposlední řadě promptní klinickou odpovědí na podání kortikosteroidů. Metodika a popis kazuistického případu: Prezentujeme kazuistický pří‑ pad 72leté pacientky přijaté k hospitalizaci pro atypické neuropsychiatrické příznaky – dominujícím příznakem bylo zabíhavé inkoherentní myšlení, ovšem bez jiného neurologického deficitu. V minulosti byla pacientka sledována pro hypertyreózu, nyní již bez pravidelné dispenzarizace. Základní vstupní laboratoř byla bez patologie, CT mozku bylo v normě. Dle EEG dominoval beta záznam, bez ložiska či specifických grafoelementů. Pacientka byla vyšetřena psychiat‑ rem, který konstatoval možný nově vzniklý paranoidní syndrom nasedající na kognitivní deficit a nastavil antipsychotickou medikaci. Likvorologický nález prokázal přítomnost oligoklonálních pásů IgG ve stejném počtu a pozicích jak v likvoru, tak v séru, protilátky asociované s autoimunitními encefalitidami byly negativní. V rámci širší diferenciální diagnostiky byly odebrány hormony štítné žlázy a antityreiodální protilátky, kdy TSH, fT4, anti‑tyreoglobulin vy‑ šly v normě, avšak anti‑TPO byly silně pozitivní. Pro suspekci na encefalopatii související s autoimunitním poškozením štítné žlázy byly nově do medikace nasazeny glukokortikoidy s výrazným klinickým efektem již druhý den aplika‑ ce. Pacientka byla dimitována po devíti dnech hospitalizace plně orientovaná všemi směry, spolupracující, byl zlepšen EEG záznam s lepší organizací. Závěr: Pro klinickou praxi je tedy na SREAT nutno pomýšlet u pacientů s potenciální nebo známou autoimunitní tyreoiditidou s atypickou neuropsy‑ chiatrickou manifestací odpovídající na léčbu glukokortikoidy. ČTVRTEK / 3. června 2021 / 18.20–19.45 hod. 18. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE V BRNĚ 3.–4. 6. 2021 / ON-LINE ABSTRAKTA