Akutni stavy v dětské neurologii

28 | www.solen.cz ST vede ke zvýšení nitrosrdečních tlaků, progresivnímu omezení plnění komor v diastole a snížení tepového objemu a srdečního výdeje. Může dojít až k obstrukčnímu šoku, kdy jeho nejčastějšími příčinami u dětí jsou, kromě ST, tenzní pneumotorax a plicní embolie. Obstrukční šok ale mohou způsobit i některé vrozené srdeční vady, jako jsou kritická aortální stenóza a koarktace aorty. Příznaky obstrukčního šoku a jeho léčba tedy závisí na vyvolávající příčině (Mtaweh et al., 2013). ST může být traumatického a netraumatického původu. Traumatické příčiny představuje tupé, nebo penetrující poranění hrudníku. ST se může projevit také jako komplikace srdeční katetrizace nebo zavádění centrálního venózního katétru. Netraumatické příčiny představují infekce, malignity, uremie, následek infarktu myokardu, nebo postperikardiotomický syndrom. Klinická manifestace ST je v počáteční fázi nespeci cká, a tím pádem záludná, zvláště při výskytu na pozadí základního onemocnění. Fyzikální nálezy svědčící pro ST jsou paradoxní pulz, třecí šelest nad perikardem nebo oslabení ozev a dis- tenze jugulárních žil. Klinicky je přítomna synkopa, ALOC, dále tachykardie, tachypnoe a hypotenze nereagující na tekutinovou resuscitaci. Metodou volby v diagnostice je echokardiogra e. Perakutní průběh ST probíhá pod obrazem šoku s typickou triádou: hypotenze, tachykardie, cyanóza. Pokud nedojde ihned k řešení (perikardiocentéza) dochází k elektromechanické disociaci a smrti pacienta. Perikardiocentéza je prováděna pod echokardiogra ckou kontrolou, jen v krajním případě naslepo. De nitivním řešením, je-li ho třeba, je chirurgická drenáž perikardu (Milner et al., 2003, Pérez-Casares et al., 2017). Plicní příčiny Hypoxie znamená sníženou či nedostatečnou dodávku kyslíku pro metabolické pochody a je způsobena buď sníženým parciálním tlakem kyslíku, nebo špatnou funkcí některého článku do- pravy kyslíku k buňkám organizmu. Hypoxii lze proto dělit na skupiny podle příčiny vzniku, a to na: a) hypoxemickou hypoxii, kterou způsobuje snížený parciální tlak kyslíku nebo jeho nižší koncentrace ve vdechovaném vzduchu, b) anemickou hypoxii, kdy erytrocyty nejsou schopné vázat a přenášet kyslík v dostatečném množství, způsobuje ji nedostatečný počet krvinek (anémie) nebo špatná funkce hemoglobinu, c) cirkulační hypoxii např. při šokových stavech, d) histotoxickou hypoxii, kdy samy buňky nejsou schopné kyslík zužitkovat (Ward et al., 2010). Respirační selhání je klasi kováno na základě patofyziologickýchmechanizmů, které vedou k hypo- xemii a nebo hyperkapnii. Ve zjednodušenémpohledu se jedná o poruchy ventilace, distribuce, difuze a perfuze. Obecně řečeno veškeré mechanizmy, které sníží dodávku kyslíku do mozku, mohou vést k ALOC a dle převažujícího mechanizmu jsou přítomny různé klinické příznaky. Hypoventilace může vést k ALOC kvůli hyperkapnii. Naopak hyperventilace, zejména při psychických vlivech, může vést k závrati, zmatenosti, synkopě, halucinacím i křečovýmprojevům. Příčinou respiračního selhání mohou být léze centrálního nervového systému (vliv léků, tumor, trauma aj.), neuromuskulární léze (myasthenia gravis, sclerosis multiplex, svalová dystro e aj.), poškození hrudní stěny (pneumotorax, kyfoskolióza aj.)