Akutni stavy v dětské neurologii

36 | www.solen.cz Pro intoxikaci svědčí následující příznaky vyskytující se samostatně nebo v kombinaci (při speci c- kých projevechmůžeme pomýšlet na určitý okruh potenciálních látek): porucha vědomí, excitovanost, změna chování, řeči, bezvědomí (sedativa, hypnotika, CO, barbituráty), záškuby svalů (organofosfáty, syntophyllin), svalová rigidita (tricyklická antidepresiva), periferní neuropatie (olovo, arzen, rtuť), změna chování (LSD, amfetaminy, anticholinergika), hyperpyrexie (anticholinergika, salicyláty, amfetamin), mióza (např. opiáty), mydriáza (např. benzodiazepiny), v rámci kompromitace oběhu hypotenze nebo hypertenze, arytmie (např. betablokátory, tricyklická antidepresiva), ovlivnění dýchání hypoventilace až apnoe (např. opiáty, barbituráty, benzodiazepiny, alkohol), hyperventilace (např. acylpyrin), horká suchá kůže (anticholinergika, botulotoxin), pocení (organofosfáty, acylpyrin), alopecie (arzen, olovo, rtuť), erytém (anticholinergika, kyanid, rtuť), příznaky z gastrointestinálního traktu jako zvracení, či typický foetor ex ore. Charakteristický zápach některých otravmůže pomoci rozlišit příčinu otravy: hořkémandle (kyanid), aceton (salicyláty, alkohol, metanol), česnek (arzen, organofosfáty), alky (terpentýn) (Hladík, 2012). V tabulce 5 jsou uvedeny příslušné léky a jejich antidota (Montoya et al., 2010). Je třeba si uvědomit, že např. užívání zakázaných látek má velmi rozdílné účinky na pediatrickou populaci. Není možné, aby si klinik pamatoval nepřebernou škálu potenciálních příčin otrav, jejich klinikou manifestaci a terapii. Na místě je využití služeb specializovaných center (v našich podmínkách Toxikologické informační středisko, Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK). Ve většině případů se může pacient prezentovat tzv. toxidromem, tedy skupinou fyzikálních a laboratorních nálezů, které se charakteristicky mohou vyskytnout u určitého druhu otravy. Znalost toxidromů a pomýšlení na ně může pomoci v základní orientaci v klinické situaci (tabulka 6) (Holstege et al., 2012). Praktický přístup k pacientovi Přednemocniční péče Primárním cílem přednemocniční péče je celková stabilizace pacienta. Základním přístupem je vyhodnocení průchodnosti dýchacích cest, přítomnosti dechové aktivity a zhodnocení stavu cirkulace (ABC, airway, breathing, circulation). Neurologický stav je vyhodnocován pomocí např. Glasgowské stup- nice hloubky bezvědomí (Glasgow Coma Scale, GCS), ev. dle modi kací pro dětský věk. Je třeba zajistit a udržovat adekvátní průchodnost dýchacích cest. Při ALOC se mohou hypoxie, či hyperkapnie podílet na dalšímhoršení stavu. V těchto případech je namístě podání kyslíkumaskou. Endotracheální intubace by měla být zvážena u GCS pod 8 bodů. Většinou je třeba zajištění intravenózního přístupu k možnosti podání tekutin a léků. U pacientů se známkami dehydratace nebo hypoperfuze je indikováno podání plných solných roztoků. Většinou je u ALOC změřena glykemie a u hypoglykemie je pak indikováno podání bolusu glukózy. U pacientů s křečemi je indikováno podání benzodiazepinů. U úrazů hlavy je třeba počítat s poraněním krční páteře, a proto je na místě příslušná xace. Obecně je celková stabilizace v souladu s doporučeními Pediatric Advanced Life Support (de Caen et al., 2015; Song et al., 2017).