Akutni stavy v dětské neurologii

82 | www.solen.cz převažovat. U konvulzivních záchvatů bývají nálezy EEG výrazně limitovány pro přítomnost artefaktů. Přesto lze, zejména u epileptických statů, které jsou součástí věkově vázaných epileptických elek- troklinických syndromů, některé typičtější průběhy popsat. Generalizovaný konvulzivní tonicko-klonický Elektrogra cky záchvaty začínají oploštěním normální aktivity pozadí s následným výskytem nízkovoltážní rychlé aktivity nebo mnohočetných hrotů se zvyšující se amplitudou a snižující se frekvencí, dokud je vzorec patrný v svalových a pohybových artefaktech. Při přechodu do klonické fáze se obraz mění v šachovnicový vzorec střídání svalových artefaktů korespondujících s klinickými záškuby. Mezi záchvaty se v EEG vyskytuje difuzní suprese mozkové aktivity. Fokální vyvíjející se do bilaterálního konvulzivního V průběhu běžícího generalizovaného konvulzivního statu je víceméně nemožné diferenco- vat, zda-li se jedná o záchvat primárně generalizovaný nebo s fokálním počátkem. Po klinickém ukončení záchvatu může v diferenciální diagnostice pomoci nález interiktálních generalizovaných SWC nebo fokálních epileptiformních výbojů či fokálního zpomalení. Důležitější se u generalizo- vaných klonických záchvatů však jeví provedení EEG zejména z jiného důvodu, a tím je záchyt elektroklinické disociace při takzvaném „subtle“ statu. Klinicky jsou patrné jen drobné záškuby tváře, končetin nebo očních víček, nebo je přítomno pouze koma bez motorické aktivity a v EEG přetrvává generalizovaná iktální aktivita. De Lorenzo et al. (1998) uvádějí výskyt elektrogra ckých záchvatů po vymizení konvulzivní aktivity u 48 % ze 164 pacientů s generalizovaným konvulzivním statem. 14% z těchto pacientů splňovalo kritéria nonkonvulzivního statu. Mortalita byla výrazně vyšší u pacientů s nonkonvulzivním statem (51%) nebo iktálními vzorci (32%) ve srovnání s paci- enty bez iktální aktivity. Myoklonický Myoklonický status je popisován zejména u encefalopatií s myoklonickými záchvaty (Dravetové syndrom, Dooseho syndrom), kdy bývá doprovázen lehčím stupněm poruchy vědomí, kterou je však často obtížné rozpoznat u pacientů se signi kantním kognitivním postižením. Myoklonické záškuby jsou většinou malé amplitudy, asymetrické, asynchronní a postihují obličej nebo distální části kon- četin. Myoklonický status u těchto pacientů může být výrazně prodloužený a trvat i dny či dokonce týdny. V EEG bývají velmi často multifokální hroty, které mohou, ale nemusí, korelovat s klinickými záškuby, a difuzně zpomalené a neorganizované pozadí. Obdobné klinické i elektrogra cké nálezy bývají nacházeny i u progresivních myoklonických epilepsií. Nejčastější příčinou myoklonického status epilepticus bývá uváděno anoxické postižení mozku po kardiopulmonálních zástavách. Při takovémto klinickém scénáři dochází k rozvoji kontinuálních