fytoterapie_suppl_2020.indd

6 | www.solen.cz Fytoterapie (nejen) v pediatrii MUDr. Michal Jurovčík Klinika ORL FN Motol, Praha Fytoterapie je zaznamenána již od počátků lékařství a od té doby je její využití kontinuální. V současnosti již lze některé léčivé látky extrahované z rostlin přesně specifikovat, kvantifikovat a léčebné účinky dokázat. V léčbě infekcí horních cest dýchacích má dnes fytoterapie významné místo. Je dobře tolerována, lze je ji kombinovat s jinými léčivy a pokud je nasazena ihned v začátku infektu, může v některých případech předejít nasazení antibiotik. Klíčová slova: fytoterapie, rhinosinusitida, děti. Phytotherapy (not only) in paediatrics Phytotherapy has been known since the beginnings of medicine and has been used continuously since. At present, it is possible to precisely specify and quantify somemedicinal substances extracted fromplants as well as to demonstrate their therapeutic effects. Today, phytotherapy occupies an important place in treating upper respiratory tract infections. It is well tolerated, can be combined with other medications, and, if commenced at the very onset of infection, can prevent being started on antibiotics in some cases. Key words: phytotherapy, rhinosinusitis, children. Úvod Historické souvislosti Bez nadsázky lze říci, že fytoterapie je nejstar- šímodvětvímmedicíny vůbec a je stará téměř jako lidstvo samo. Její prvopočátky se datují již do pra- věkých kultur a její vývoj pokračuje do současnos- ti. Jistě není náhoda, že léčivé účinky rostlinných extraktů mají místo i v dnešní době syntetických a vysoce účinných léčiv, zejména antibiotik. Současný název fytoterapie je odvozen od řeckého Phytos/rostlina . V čínské medicíně má léčba pomocí rostlin velmi významné místo. První zmínky o ní jsou datovány již do doby okolo 3500 př. n. l. Jedná se tak o kontinuální pro- ces poznávání léčivých účinků rostlin starší než 5000 let. Ve starověkémEgyptě (cca 2800 př. n. l.) již bylo možné extrahovat léčivé látky a vytvářet z nich masti a léčivé oleje. Ájurvédská medicína , která se vyvinula v Indii, je založena na komplex- nosti léčby a její součástí je více než 3000 druhů léčivých rostlin. V rámci budhismu například i ti- betská medicína využívá široké spektrum rostlin rostoucích na náhorních plošinách. Tradiční lé- čitelsví ve formě šamanismu se zabývá léčivými bylinami velmi intenzivně. Napříč kontinenty se s ním můžeme setkat v Jižní Americe, Severní Americe, Africe, ale třeba i na Sibiři. Znalosti jsou předávány formou učednictví na další generace. V Evropě řecký lékař Hippokrates ve 4. st. př. n. l. položil základy moderní západní medicíny. Zabýval se rovněž přípravou lektvarů, sirupů a mastí a některé přípravky již i ochuco- val. Právě od něho pochází známé rčení: „Lékař léčí, příroda uzdravuje“. Na Hippokrata navázal další Řek – Galén, který ve 2. st. př. n. l. zavedl léčbu později známou pod názvem Galenická farmacie. Středověk byl v Evropě poznamenán rozporem mezi snahou empiricky dokázat pů- sobení léčivých látek a poznat funkci lidského těla a perzekucí z řad církve za tuto činnost (pit- vy apod.). V 15. století se pozoruhodně zapsal do dějin fytoterapie švýcarský rodák Paracelsus, který mimo jiné doporučoval pečlivé pozorování míst výskytu léčivých rostlin a podle toho indi- kaci k léčbě takových onemocnění, která tato místa způsobují. Například extrakty z vrby, která se vyskytuje ve vlhkých místech a mokřadech, indikoval na léčbu revmatismu a proti horečce. V současnosti jsou fytofarmaka běžnou sou- částí lékového portfolia, kdy lze obvykle přesně kvantifikovat obsah léčivých látek a v době medi- cíny založené na důkazech i jejich účinky exaktně ověřit. Fytofarmaka se běžně kombinují s ostatními typy léčiv – například s antibiotiky. Příklademmůže být Pelargoniumsidoides – Muškátléčivý . Rostlina je původemz jižní Afriky a v domorodém jazycemá název „Silný kašel”. Účinné látky se extrahují z koře- ne a původními obyvateli byla rostlina využívána zejména v léčbě plicních onemocnění. V roce 1930 byla publikována studie, která dokázala příznivý vliv extraktu pelargonie na léčbu tuberkulózy. Z účin- ných substancí kořen obsahuje fenolické látky, hydrolyzovatelné taniny, flavonoidy, kumariny, fy- tosteroly, monoterpeny a fenylpropanoidy. Studie dokládají antibakteriální, antimykotický, antivirový a imunostimulační účinek cestou aktivace cytokinů TNF a indukcí antibakteriálních peptidů. Hlavní indikací je léčba akutních infekcí horních a dolních KORESPONDENČNÍ ADRESA AUTORA: MUDr. Michal Jurovčík, michal.jurovcik@fnmotol.cz Klinika ORL FN Motol V Úvalu 84, 150 05 Praha 4 Článek přijat redakcí: 8. 7. 2019 Článek přijat k publikaci: 29. 9. 2019