www.solen.cz 6 SOLEN Současné a nové technologie v hematologickém testování Laboratorní diagnostika včetně hematologické doznala v posledním období řady změn, které jsou iniciovány požadavky kliniků na rychlou a dostupnou diagnostiku závažných stavů. Jedná se mnohdy o překotný rozvoj, kte‑ rý může mít až negativní důsledky. Případ Theranos, který v letošním roce vyvrcholil odhalením podvodu, je jistě ponaučením, že uvedení technologie do klinické praxe dostatečně prověří veškeré snahy výzkumníků o pokrok. Nicméně požadavky kliniků na zlepšení efektivity diagnostických procesů umožnily využití řady nových metod v hematologické diagnostice, které dříve nebyly dostupné, nebo byly dostupné pouze pro jiné obory. Požadavky jsou jednoduše definovatelné, a to zlepšením efektivity procesu založeného na podpoře podezření výskytu patologického stavu. Ten je definován na zá‑ kladě klinických symptomů a následně podpořen nebo vyloučen laboratorním vyšetřením. Nicméně rozvoj laboratorních metod s sebou nese i ri‑ zika jejich aplikace, která jsou spojena s jejich nevhodným využíváním. V současné době řada prací uvádí, že běžné metody jsou z více než třetiny používány v nevhodných situacích. Za tímto účelem American board of Internal Medicine založil iniciativu „Choosing Wiselly“, která má sloužit ke zvýšení efektivity využití laboratorních metod. Z hlediska metodických postupů se vyvíjí celá řada metod, které mají v zásadě zvýšit dostupnost vyšetření, a to jak časovou, tak i logistickou (POCT). Nejvíce byl tento posun vidět při covidové pandemii, kdy se zásadně prolínaly požadavky na logistickou dostupnost a citlivost, resp. specifitu, která byla daná jednotlivými metodickými postupy. Pandemická potenciace byla vidět na rozvoji PCR metod na detekci SARS‑CoV-2 viru tak, aby byly dostupné pro široké spektrum žadatelů v co nejkratším čase a dokázaly nahradit všechny další méně specifické metody, které však byly dostupné v místě péče. Hematologie byla vždy spojována s počítáním krev‑ ních elementů a morfologickým hodnocením nalezených abnormalit. Tento základní obor prošel maximem svého rozvoje z hlediska dostupnosti počítání částic v 80. letech minulého století, kdy byly zkonstruovány plně automa‑ tické hematologické analyzátory následované rozvojem automatického morfologického hodnocení na počátku tisíciletí. V současné době se cytomorfologie zaměřuje na nové parametry krevního obrazu, které by mohly znamenat rozšíření analýzy krevních částic do oborů zajišťujících diagnostiku zánětlivých a septických stavů. Průtoková cytometrie navazuje na primární buněč‑ nou analýzu a je jedním z nejdůležitějších nástrojů, které mají biologové, imunologové a lékaři ve svém portfoliu. Oprávněně si nárokuje klíčovou pozici technologického lídra pro vše, co se týká jediné buňky. Jeho výkonná analytická kapacita umožňuje průtokové cytometrii sbírat data ze složitých směsí buněk a rozeznat i ty nejvzácnější populace bez nutnosti fyzické separace. Průtoková cy‑ tometrie je důležitým nástrojem v klinickém prostředí, pomocí kterého lze identifikovat aberantní buňky, kvan‑ tifikovat přebytečné nebo snížené populace konkrétních buněk a u pacientů lze monitorovat změny ve sledo‑ vaných populacích specifických buněk. Ve výzkumné laboratoři je vhodná průtoková cytometrie při analýze mikrobiálních populací, lidských krevních buněk a dalších tělesných tekutin. Na rozvoj cytometrie navázaly molekulárně gene‑ tické techniky, které reagovaly na potřeby individuální implementace do hematologické oblasti včetně hlubo‑ kého sekvenování, což se jako první projevilo zejména na změně v přístupu u diagnostiky poruch genu TP53. Díky nástupu nových diagnostických technologií se naše chápání tumorigeneze i diagnostických postupů a léčebných přístupů dramaticky rozšířilo. Zároveň mizí molekulárně genetické hranice mezi zdánlivě odlišnými novotvary. Výsledkem je, že interpretace molekulárních nálezů v éře genomu klade velké nároky na laboratoře a lékaře. Specifická asociace nových molekulárních mar‑ kerů s jednotlivými typy maligních onemocnění se stává stále náročnější. V této souvislosti nadále hraje hlavní roli v léčbě malignit spojení několika diagnostických přístupů. Výsledky klinického vyšetření, laboratorní markery, radio‑ logická vyšetření stejně jako morfologie, histopatologie a cytogenetika by měly být důkladně interpretovány společně s výsledky molekulárně genetických testů. Nicméně hematologie se v poslední době už nerovná pouze cytomorfologické vyšetření, ale zásadně se rozvíjí pole diagnostiky krevního srážení. V posledních letech
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=