EKG v klinické praxi

12 EKG v klinické praxi / Čestmír Číhalík, Miloš Táborský 1 Základní parametry EKG nulovému potenciálu, získanému vzájemným propojením svodů v tzv. Wilsonově svorce. Současně navrhl analogickým způsobem zapojení unipolárních hrudních svodů V1 – V6. Amplituda záznamu v unipolárních končetinových svodech však byla velmi nízká a špatně hodnotitelná. Až teprve Goldberger v roce 1942 navrhl další modifikaci s jiným systémem získání nulové indiferentní hodnoty a dosáhl tak zvýšení amplitudy záznamu. Takto upravené svody (augmented – zvýšený) jsou označovány jako svody aVR, aVL a aVF ( obr. 1.2 ). Mimo těchto dnes již klasických 12 svodů, tvořících základní EKG křivku, jsou ve speciálních případech používány i další přídatné svody. Jejich význam spočívá především v tom, že jsou schopny registrovat změny QRS komplexu a S-T úseku z míst, která jsou pro 12 standardních svodů slepými. Pro diagnostiku zadních infarktů myokardu jsou někdy používány svody V7 – V9 plynule navazující na zá- kladní hrudní svody dozadu směrem k páteři. Svody z pravé poloviny hrudníku (V1R – V6R) jsou přínosné v diagnostice abnormálních poloh srdce v hrudníku Obr. 1.2 Zapojení EKG svodů – Einthovenův rovnostranný trojúhelník je tvořen bipolárními končetinovými svody I, II a III, směr jejich vektoru vyznačují šipky. Unipolární končetinové svody prochází středem trojúhelníku a vektorově směřují k příslušným končetinám. Vektor unipolárních hrudních svodů směřuje k pří- slušné elektrodě a tyto jsou na hrudníku umístěny následovně: svod V1 ve 4. mezižebří parasternálně vpravo, svod V2 ve 4. mezižebří parasternálně vlevo, svod V3 mezi svody V2 a V4, svod V4 v 5. mezižebří v medioklavikulární čáře vlevo, svod V5 v 5. mezižebří v přední axilární čáře vlevo a svod V6 v 5. mezižebří ve střední axilární čáře vlevo.