EKG v klinické praxi

9 EKG v klinické praxi / Čestmír Číhalík, Miloš Táborský Vážené kolegyně, vážení kolegové, klinická elektrokardiografie je jedním z mnoha pohledů, kterým můžeme nahlí- žet na dění v živém organizmu, studovat v něm probíhající děje a poznávat tak biologické zákonitosti života. Na jedné straně máme v rukou přesnou metodu postavenou na zákonech fyziky a biologie, na druhé straně pak stojí široká individuální variabilita lidského rodu. Není proto překvapením, že „normální EKG“ vlastně ani neexistuje. Existují jen obrazy obvyklé či méně obvyklé, hranice mezi ještě normou a již patologií je v mnoha případech obtížně definovatelná a často jen arbitrální. I tím je elek- trokardiografie zajímavá. Metoda sama prodělala a stále prodělává svůj vývoj. Vždyť Einthoven v roce 1906 znal pouze 3 bipolární končetinové svody a kom- pletní 12svodový EKG záznam používaný v dnešní podobě po Wilsonových a Goldbergerových úpravách byl uveden do praxe až v roce 1942, kdy již většina základních elektrokardiograficky poznatelných změn byla známa a popsána. Některé arytmie byly dokonce známy již dávno před tím, než vůbec bylo EKG. Klinický termín „kompletní arytmie“ věrně vystihoval stav, který známe dnes jako fibrilaci síní. A Karl Friedrich Wenckebach na základě analýzy pulzu dokázal rozlišit arytmii, která dnes nese jeho jméno. V polovině minulého století se zdálo, že vše, co může elektrokardiografie přinést, již bylo objeveno a metoda se stala jakousi neměnnou rutinou v sestavě dalších, rozvíjejících se vyšetřovacích metod. Nový pohled na možné využití EKG přinesl Norman Holter, který poprvé v klinické praxi předvedl možnost kontinuálního sledování EKG křivky nejprve při zátěži, posléze se zdokonalením snímací techniky i v průběhu celodenní aktivity. Návrat k detailnímu studiu EKG záznamu začal v šedesátých letech minulého století, kdy byl Cesarino Romanem a OwenemWardem popsán nový syndrom spojený s možnou náhlou smrtí. Následovala pak řada dalších, z nichž jistě k nejznámějším patří syndrom Brugadových popsaný v roce 1992. Významným krokem v rozvoji elektrokardiografie bylo zavedení metod snímání elektrických potenciálů přímo ze srdečních dutin v návaznosti na Forsmannův průkaz možnosti katetrizace srdce a velkých cév. Benjamin Scherlag v roce 1969 publikoval metodu snímání potenciálu Hisova svazku, čímž významnou měrou přispěl nejen ke zpřesnění diagnostiky poruch síňokomorového vedení, ale byl tak vlastně položen základ k dnešnímu elektroanatomickému mapování průběhu Slovo úvodem vzruchu svalovinou srdeční s možností následného přímého ovlivnění patolo- gického substrátu. Proto se ani v naší knize nevyhýbáme, pokud je to nutné pro pochopení principu arytmie či z důvodu jejího průkazu, použít záznamy získané při invazivních elektrofyziologických vyšetřeních. Správná interpretace EKG záznamu vyžaduje nejen odborné znalosti, ale důležitým prvkem je i osobní zkušenost získávaná celoživotně při hodnocení velkého množství křivek. Tak jako my jsme získávali zkušenosti od svých učitelů, nabízíme nyní přehled co nejširšího spektra EKG dokumentace týkající se všech oblastí, do kterých může elektrokardiografie přispět. Kniha je určena širokému okruhu čtenářů. Základní informace zde najdou studenti lékařských fakult, bohatá dokumentace různých EKG obrazů je určena pro praktické internisty a speciální či vzácně se vyskytující obrazy jsou určeny odborníkům v kardiologii. V určitém rozsahu jsme zařadili i dokumentaci, se kterou se nejspíše setkávají dětští kardio- logové – takže publikace je určena i pro ně. Po zralé úvaze jsme nezařadili kapitolu o kardiostimulaci a defibrilaci. Jde o natolik specifickou oblast, která si zasluhuje samostatnou publikaci. Jsme rádi, že můžeme touto publikací navázat na olomouckou elektrokardiogra- fickou tradici založenou významnýmodborníkema učitelem I. interní kliniky, profeso- remMUDr. JindřichemČernohorským, DrSc., (1916–1989), k jehož odkazu se hlásíme. Takto ucelený soubor EKG křivek není možné shromáždit v horizontu několika málo let. Snažili jsme se o pokud možno standardní 12svodovou dokumentaci, ne vždy to však bylo proveditelné. Některé děje jsou natolik prchavé a řídce se vy- skytující, že byly identifikovány až na dlouhodobých Holterovských záznamech. Pečlivá a dlouholetá archivace EKG záznamů však s sebou přinášela v době před možností elektronického uchovávání dat i řadu technických problémů. Některé EKG křivky již nenapravitelně poznamenal zub času. Nicméně publikujeme je proto, že jde o nálezy, které se nám již podruhé a v lepší kvalitě při vzácném výskytu dané patologie nepodařilo zachytit. Rovněž tak není v silách jednoho pracoviště shromáždit takto kompletní dokumentaci. Rádi bychom na tomto místě poděkovali nejen spolupracovníkům z I. interní kliniky – kardiologické v Olomouci, ale také těm, kteří doplnili náš archiv z materiálu svých pracovišť a dali nám svolení k použití EKG křivek do naší učebnice. Jsou to: prof. Josep Brugada MD (Barcelona), doc. MUDr. Alan Bulava, Ph.D. (České Budějovice),