Pracoviště kompplexní péče o děti s dětskou mozkovou obrnou a dalšími hybnými poruchami v České republice

SOLEN | 11 Doporučené postupy péče o pacienty s DMO a dalšími hybnými poruchami především vyšetření zobrazovací (ultrazvuk, CT, MRI) a elektrofyziologická (EEG, EMG, EP), která mohou klinické podezření podpořit, nikoliv však vyloučit. 7. Dětský neurolog zajišťuje etiopatogenetickou diferenciální diagnostiku a stano- vuje definitivní diagnózu DMO včetně určení konkrétní formy. To je možné u těžších forem DMO již před 6. měsícem , u lehčích forem by diagnóza měla být stanovena do 9. měsíce . 8. Součástí komplexní diagnostiky by měla být vyšetření dětským oftalmologem, fonia- trem, klinickým logopedem a psychologem. 9. Diferenciálně diagnostická a léčebná péče dětí s DMO by měla být koordinována a optimalizována v rámci týmové spolupráce dětského neurologa, ortopeda a rehabilitačního lékaře . U závažnějších forem DMO by tato péče měla být v rámci ČR soustředěna ve specializovaných regionálních centrech (NORA) s návazností na perinatologická centra. Léčba DMO, indikace, principy a omezení J. Kraus Součástí diagnostiky a volby léčby poruch hybnosti je neurologické vyšetření; rehabilitace vymezuje hybný problém a volí jeho terapii. Reálný cíl léčebného postupu se stanovuje ve spolupráci s rodinou. Vychází se ze současných funkčních schopností dítěte. Je vždy třeba upozornit na limity účinku zvoleného postupu a pro každé dítě jasně vysvětlit jejich příčiny. Týmovou spolupráci zajišťuje předevšímneurolog, rehabilitační lékař, fyzioterapeut a ortoped. Trvalou součástí léčby je kontinuální rehabilitace. Ostatní postupy se volí adaptivnímpostupem. Při volbě léčebného postupu je třeba respektovat: 1) abnormality hybnosti: a) povahu a typ abnormality hybnosti (svalový tonus a mimovolní pohyby), b) funkční schopnosti (MKF – popis tělesné funkce a struktury, aktivity, participace faktorů prostředí a osobních faktorů, GMFCS); 2) komorbidity (přítomnost nebo absence muskuloskeletálních komplikací, nemotorických, neurodevelopmentálních nebo senzorických poruch: záchvatů, poruch zraku, sluchu, pozornosti, chování, komunikace, kognitivních deficitů) a rozsah jejich vzá- jemného vlivu; 3) anatomickou distribuci léze a nálezy zobrazení; 4) příčinu a dobu jejího působení (záněty, malformace). Odpovídá se na praktické otázky. Co nadměrná aktivita ovlivňuje? Jaká je intenzita a frekvence bolestivých spazmů? Jsou kontraktury? Je distribuce lokální nebo difuzní? Jaké má postup výhody a nevýhody? Hodnotí se tonus, síla, atrofie, ne-motorické funkce, možnosti zlepšení vertikalizace, chůze, zlepšení transferu. Nárůst spasticity může indikovat druhé obtíže (retence moči).