Dobra_rada_Merck.indd

12 Dobrá rada již u pacientů s minimálním neurologickým deficitem, proto je vhodné začít s vhodným cvičebním programem co nejdříve. Diagnóza: rozhovor s pacientem, neurologické vyšetření, test rychlosti chůze. Léčba: nemedikamentózní – rehabilitace, posilování dolních končetin, cvičení na neurofyziologickém podkladě, kompenzační pomůcky – hole, chodítka, vozík, trénink chůze na robotickýchpřístrojích, walk aide (využivá funkční elektrické stimulace (FES) lýtkovéhonervupři nedostatečnémzdvihání špice a zakopávání). Medikamentózní – léčbu stanovuje vždy ošetřující lékař; fampridin – je schválen u pacientů s EDSS 4–7. Dávka: 10 mg 1× za 12 hodin po dobu dvou týdnů, pak se zhodnotí účinnost léku, u pacientů odpovídajících na léčbu je možné pozorovat zrychlení chůze asi o 20%; u pacientů, kteří nepociťují zlepšení, je nutné lék vysadit. POZOR! Lék je účinný jen asi u poloviny pacientů, v současné době není hrazen ze zdravotníhopojištění. Mozečkové a vestibulární poruchy Mozeček a vestibulární systém reguluje jemné pohyby končetin, koordinuje pohyby končetin a očí, podílí se na udržení vzpřímené polohy těla, na udržování rovnováhy. Klinické obtíže: Mozečkové příznaky: ataxie – neschopnost trefit cíl při zachování svalové síly, nepřesnost pohybů horní končetiny, porucha stability, neschopnost stoje s nohami u sebe, poruchy koordinace chůze (může připomínat vrávorání po požití alkoholu), nystagmus (mimovolní konjugovaný kmitavý pohyb očí). Postižení koordinace řečových a dýchacích svalů se projeví poruchou řeči, řeč je typicky skandovaná – slabiky jsou jakoby nasekány a vyráženy, kolísá i hlasitost projevu, objevuje se mozečkový třes (intenční třes), který není přítomen v klidu, ale objevuje se při pohybu končetiny a jehož rozkmit se zvětšuje s přibližováním se končetiny k cíli. Může být přítomen i třes hlavy, krku, trupu, hlasivek, poruchy vestibulární – závratě, pocit nejistoty nebo rotace v prostoru, nystagmus (mimovolní konjugovaný kmitavý pohyb očí), úchylky trupu a končetin. Příčina: demyelinizací léze v oblasti mozečku nebo mozečkových drah. Komentář: postižení mozečku je dalším velmi nepříznivým prognostickým faktorem, jeho objevení se na počátku nemoci vede k rychlejší a závažnější invalidizaci nemocného. Těžký třes je velmi obtěžující a minimálně reaguje na léčbu. Diagnóza: klinické neurologické vyšetření, vyšetření ORL, lokalizace lézí na MRI. Léčba: velmi obtížná. Nemedikamentózní: lze využít různé kompenzační pomůcky – ortézy, zátěžové náramky, někdy pomůže i chlazení končetin, rehabilitace, aplikace elektromagnetického pole. Medikamentózní: léčbu stanovuje vždy ošetřující lékař; většinou je neúspěšná, různá antiepileptika, benzodiazepiny, nejlepší výsledky s aplikací botulotoxinu A do postižených svalů. Chirurgická: jen u velmi závažných forem třesu a pacientů bez ataxie – thalamotomie, hluboká mozková stimulace.