Součesné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou

www.solen.cz | 21 Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou RS (psychoterapie, fyzioterapie, ergoterapie apod.) za účelem komplexity terapie (Asano et al., 2009; Kesserling, 2010). Je velmi obtížné popsat a sestavit obecnou preskripci pohybové aktivity, tj. její intenzitu, trvání, typ a frekvenci díky individuálnímu průběhu nemoci a častým změnám. Vždy bychomměli respek- tovat pacientův aktuální zdravotní stav a specifika onemocnění (období ataky a remise, fáze nemoci, únavu, přetížení, termosenzitivitu). S pravidelným pohybovým režimem se snažíme začít co nejdříve, ideálně ihned po ukončení diagnostického procesu, aby se zabránilo vzniku bludného kruhu, který se může vytvořit po stano- vení diagnózy. Zmíněný kruh začíná pocity beznaděje, zklamání a stagnace, které bývají spojeny se sníženou fyzickou aktivitou. Pacient má pocit, že je vše zbytečné a nic nemá smysl a dostává se jak do psychického, tak fyzického útlumu. Toto stadium vede ke skutečnému úbytku sil a prohloubení únavy, a to přispívá k další nečinnosti a odpočinku pacienta. Tímto se však nadále snižuje jeho tělesná kondice a kruh se uzavírá (Hoskovcová, Honsová et Keclíková, 2008). V období ataky by mělo dojít k omezení pohybových aktivit ve smyslu vyloučení velké fyzické zátěže, plný klidový režim však není vhodný. Běžné denní činnosti mohou být vykonávány za předpo- kladu, že nevedou k přetížení pacienta. Rehabilitaci zaměřujeme na snížení rizika vzniku komplikací. Po odeznění ataky by měla nastoupit opět pravidelná a vhodně zvolená pohybová terapie, která obnoví a zvýší celkovou kondici a odolnost organizmu. Únava patří k nejčastějším příznakům u pacientů s RS a je považována za nejvíce limitující symptom. Neměla by však být důvodem k omezení pohybových aktivit. Na druhou stranu musíme únavu respektovat a naučit se naslouchat svému tělu při cvičení a vnímat hranici své obvyklé únavy oproti únavě patologické. Ještě do nedávné doby bylo nemocným s RS dopo- ručováno, aby veškerá cvičení vykonávali pouze do prvních známek únavy. Obávalo se toho, že zvýšená fyzická zátěž povede ke zvýšení tělesné teploty, a tím ke zhoršení neurologických příznaků a únavy. To často vedlo k inaktivitě pacientů a rozvoji dalších komplikací z inaktivity (Řasová, Havrdová et Brandejský, 2002). Dle doporučení ACSM (American College of Sports Medicine) modifikovaných pro pacienty s RS se uvádí, že pohybové aktivity aerobního charakteru by měly probíhat 3–5 krát týdně, po dobu 30 min při mírné až střední intenzitě (50–70% VO 2max , tj. 60–85% TF max ) (Durstine et al., 2009). Určení správné intenzity zátěže je největším problémem a zároveň nejdůležitější částí preskripce pohybové aktivity. Intenzita musí být přiměřená, nesmí být příliš vysoká, aby nepoškodila nemocného. Střední zátěž lze orientačně nastavit podle subjektivního vnímání dle Borgovy škály (škála subjektivního vnímání zátěže) v rozmezí 11–14 či za použití sporttesteru. V praxi lze využít pro zvolení vhodné intenzity cvičení i jednoduchou metodu, která je pro samotné pacienty vcelku přijatelná. Pokud při dané aktivitě pacient zvládá mluvit, začíná se potit a zrychluje se frekvence dýchání, lze předpokládat střední intenzitu cvičení. Mezi vhodná cvičení je řazena jízda na rotopedu, trénink na veslařském