Součesné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou

22 | www.solen.cz Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou a eliptickém trenažeru či na běžeckém pásu. Z venkovních aktivit se doporučuje chůze, jízda na kole a nordic walking. V praxi se také osvědčuje forma intermitentního tréninku, kdy v jeho průběhu jsou zařazovány kratší pauzy sloužící k odpočinku. Tento druh tréninku zajišťuje snížení neadekvátní únavy a svalové slabosti a urychluje následnou regeneraci. Zařazení pacientů do aerobního tréninku může být někdy limitováno sníženou svalovou silou a termosenzitivitou. Proto je v těchto případech vhodný progresivní rezistentní (odporový) trénink zaměřený především na svaly dolních končetin, které u pacientů s RS bývají postiženi častěji než horní končetiny. Odporový trénink pozitivně ovlivňuje svalovou sílu, schopnost vykonávat běžné denní činnosti a zvyšuje pocit pohody. Dle ACSM je doporučováno zařadit rezistentní trénink do pohybové terapie 2–3 krát týdně, 8–15 opakování, 1–2 série s 50–70% RM (Repetition Maximum). 1 RM je největší zátěž, se kterou je pacient schopen správně provést jednou daný cvik nebo odpor odpovídající danému počtu opakování (Keclíková et al., 2014). Stále častěji se doporučuje cvičení formou kruhového tréninku (Sethy, Bajpai et Kujur, 2010), jehož benefity spočívají v plynulejším nárůstu TF a jejímu udržení na relativně stálé hodnotě po celou dobu cvičební jednotky a v oblíbenosti mezi pacienty. Samozřejmě nesmíme zapomenout i na po- zitivní sociální efekt skupinového cvičení. V poslední době se mnoho autorů shoduje na přínosu kombinovaného aerobního a rezistentního tréninku, doposud však chybějí jasná doporučení pro tento typ tréninku. Z našich zkušeností vyplývá, že tento typ kombinovaného kruhového cvičení, kdy se na jednotlivých stanovištích střídají odporové cviky s cviky aerobního charakteru za využití různých posilovacích a labilních pomůcek, má pozitivní efekt na celkové zvýšení kondice, snížení únavy a v neposlední řadě na psychický stav. Při jakékoliv vybrané formě cvičení je potřeba dodržovat určitá pravidla. Intenzitu tréninku zvyšujeme pozvolna a vždy opatrně. Doporučuje se pohybové aktivity provádět spíše v ranních a dopoledních ho- dinách, protože únava často narůstá běhemdne. Dále je důležité věnovat pozornost, aby se ve cvičební místnosti teplota pohybovala v rozmezí 20 až 22°C a klademe důraz na pitný režim. V rámci cvičební jednotky je třeba dát pacientům dostatečný čas na odpočinek. Nadměrné zvýšení únavy je signálem k ukončení cvičení. Respektujeme samozřejmě i věk pacienta a danou aktivitu tomu přizpůsobujeme. U pacientů se vzniklým neurologickým deficitem je potřeba do jejich pohybového programu za- řadit i individuální fyzioterapii, jejíž obsahem jsou kombinace různých technik na neurofyziologickém podkladě. Tyto komplexní postupy využívají plasticitu nervového systému. Jedná se o schopnost CNS reagovat a přizpůsobit se vnitřním i vnějším podnětům funkční i strukturální přestavbou, rege- nerací a reparací. Vnitřními podněty rozumíme poškození buněk či nervových spojů, zevnímu pak kvalitu i kvantitu vstupních signálů, které CNS zpracovává a na základě kterých vytváří svůj eferentní výstup. Fyzioterapie pracuje s externími stimuly a právě vhodnou, intenzivní a opakovanou stimulací podporuje tyto adaptivní změny CNS (Kesselring, 2006). Klíčovou roli hraje včasná rehabilitace. U RS