Součesné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou

www.solen.cz | 23 Současné trendy v rehabilitaci pacientů s roztroušenou sklerózou mohou být v počátečních stadiích narušené funkce opět obnoveny. I když během vývoje onemoc- nění postupně ztrácí CNS svoji schopnost obnovy, můžeme pomocí stimulace progresi postižení alespoň zpomalit. Při fyzioterapii je nejdůležitější aktivní přístup pacienta, který se během rehabilitace snaží vnímat své tělo, snaží se nově naučené pohybové stereotypy zařadit do svých denních činností a do svého programu si zařadí pravidelné domácí cvičení. K nejčastěji používaným metodám v neurorehabilitaci pacientů s RS používáme následující techniky (Pavlů, 2002): Senzomotorickástimulace: tatometodika vytvořená profesoremVladimíremJandou, jejímž cílem je automatické zapojení svalů, ovlivnění pohybových vzorů, zlepšení koordinace pohybů a rovnovážné funkce těla, obsahuje cviky a balanční techniky, které se využívají v terapii funkčních poruch pohybového aparátu. Jednotlivé cviky jsou prováděny v různých polohách, klade se velký důraz na facilitaci pohybu z chodidla. Proprioceptivní neuromuskulární facilitace (PNF): základním neurofyziologickýmmechaniz- mem je cílené ovlivňování motorickým neuronů předních rohů míšních prostřednictvím aferentních impulzů ze svalových, šlachových a kloubních proprioreceptorů. V terapii se používají pohybové vzorce, kterých se účastní celé svalové skupiny a pohyb se děje v několika rovinách a kloubech současně. Metoda vychází z přirozených pohybů z běžného života, kdy analytické pohyby nejsou prováděny, protože jsou nepřirozené a neekonomické. Pohybové vzorce jsou vedené diagonálním směrem se současnou rotací, a to za aktivní účasti pacienta nebo i bez ní. Pohyby jsou sestaveny pro hlavu, krk, lopatku, trup, pánev a končetiny. V metodě PNF je důležitý sled pohybů v pohybovém vzorci (timing). Je-li tento sled zachován, je výsledný pohyb koordinovaný. Bobath koncept: komplexní rehabilitační přístup, jehož cílem je dosažení maximální funkční schopnosti v rámci míry postižení. Obsahuje řadu dynamických reakcí směřujících k udržení postury těla před pohybem, během něho a po jeho dokončení. Umožňuje tak ovlivnění svalového tonu, inhibuje patologické pohybové vzory, navozuje a podporuje fyziologické pohybové vzorce, pomáhá zlepšovat vnímání a procítění pohybu. Znakem tohoto konceptu je práce v týmu jak v okruhu rodiny, tak v okruhu středního zdravotnického personálu. Vojtův princip (Vojtova reflexní lokomoce): vychází z předpokladu, že základní hybné vzory jsou programovány geneticky v CNS každého jedince a je možné je adekvátními podněty vyvolat. Terapeut využívá přesného manuálního kontaktu v tzv. reflexních zónách, pomocí kterého se snaží vyvovat odpovídající pohybové vzory (reflexní plazení a otáčení). Do terapie je vhodné zařadit i rodinné příslušníky, neboť tato technika by se měla aplikovat ideálně denně (Kövári et al., 2015). Dynamická neuromuskulární stabilizace dle Koláře: vychází z motorické ontogeneze, tedy z přirozeného vývoje dítěte v prvních letech života. Jednotlivé pozice jsou využity k diagnostice i terapii v rámci neuro-muskulo-skeletálního systému. Využívá se koordinovaného zapojení trupových svalů (břišní svaly, bránice, pánevní dno, hluboké extenzory páteře a hluboké flexory krční páteře) pro zlepšení stabilizace trupu v rámci lidské postury a pohybu. Optimální trupová stabilizace umož-