Vzácná onemocnění 2

SOLEN | 23 4 mm. Pokud je klinické i radiologické podezření na míšní nádor, musí být doplněno kontrastní MR vyšetření s gadoliniem, které ukáže zvýšenou akumulaci v nádoru. Pomocí MR lze velmi podrobně anatomicky stanovit velikost dutiny a určit příčinu jejího vzniku (obrázek 4), nelze se však vyjádřit k zachování či poruše míšních funkcí v postiženém úseku. To umožní podrobné elektrofyziologické vyšetření. Kombinací více neurofyziologických metod (evokované potenciály, kožní perioda útlumu, EMG) je možné podrobně určit rozsah dysfunkce míšních drah či míšní šedi v oblasti cervikální intumescence (Štětkářová et al., 2001). Myelo-CT se provádí jen v případě, že je MR kontraindikována (např. kardiostimulátor nekompa- tibilní s MR). Dutina se pomocí tohoto vyšetření nezobrazí, ale je patrné rozšíření míchy, ze kterého lze usuzovat na její postižení. Prosté rtg prokáže kyfoskoliózu v horním hrudním úseku. Doporučuje se provést MR celé míchy, a to zejména krčního úseku, kde je obraz syringomyelie nejtypičtější. Onemocnění většinou progreduje pomalu, takže stačí kontrolní MR s odstupem roku i několika let (Klekamp et Samii, 2002). Pokud se objeví náhlé zhoršení, bývá to na vrub krvácení do dutiny. Nejzávažnějším důsledkem syringomyelické dutiny je vznik chronické myelopatie. Diferenciální diagnostika V diferenciální diagnóze je třeba odlišit zejména intramedulární tumor (nejčastěji gliom). Ve více než 50% je diagnostikován ependymom. Bývá lokalizován zejména v krční míše a v horní části hrudní míchy. Druhým nejčastějším primárním intramedulárním nádorem je astrocytom, který tvoří až 35% případů. Mezi další míšní nádory patří hemangioblastomy, které se řadí k benigním vaskulárním tumo- A B Obrázek 3 Chiarihomalformace typ I se sestupem tonzil mozečku do foramenmagnuma syringomyelie v krční míše. A: sagitální MR, TW1, B: sagitální MR, TW2

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=