Oftalmologie pro praxi 2020

46 | www.solen.cz V souvislosti s osvojováním základních škol- ních dovedností je významná diferenciace tvarů. Nejprve se jedná o schopnost rozlišit jedno- duché konkrétní obrázky lišící se podstatným detailem, následně drobným detailem a pozicí v prostoru. U dětí před nástupem školní docház- ky je důležité ověřit zrakovou diferenciaci na úrovni symbolů, opět se ověřuje schopnost rozli- šit detail a pozici v prostoru – otočení podle ho- rizontální a následně i vertikální osy. Rozlišování tvarů lišících se otočením podle vertikální osy je nejobtížnější úlohou pro začínající školáky. Obtíže s rozlišením písmen b a d jsou proto čas- tým problémem, který však většinou v průběhu docházky do první třídy vymizí. Pokud obtíže se záměnou tvarů písmen přetrvávají, je vhodné vyšetření provést i v pozdějším věku. Schopnost diferenciace tvarů je vhodné ověřit na úrovni konkrétních obrázků, jednoduchých symbolů a komplexnějších symbolů. Řada materiálů ur- čených pro předškoláky obsahuje pouze úlo- hy s konkrétními obrázky, rodičům i učitelkám mateřských škol se tedy může jevit, že je v této oblasti všechno v pořádku. Je proto důležité do ověřování úrovně rozvoje této schopnosti zařadit i úlohy s jednoduchými symboly připo- mínajícími písmena, aby byly případné deficity odhaleny včas a byla zahájena včasná intervence k jejich překonání. K diagnostice zrakové diferenciace pro výchovně-vzdělávací účely bývají podle věku dítěte nejčastěji využívány úlohy zaměřené na rozlišení dvou nebo více zrakových podnětů – reálných objektů lišících se barvou, velikostí, tva- rem, konkrétních obrázků lišících se barvou, velikostí, tvarem; konkrétních obrázků lišících se polohou v prostoru; jednoduchých a složi- tějších abstraktních obrazců lišících se tvarem a polohou v prostoru. Některé úlohy bývají také zaměřené na hledání rozdílů v komplexních ob- rázcích, vyhledávání určitého předmětu či ob- razce z nabídky a na zrakovou analýzu a syntézu. Zraková paměť Obdobně jako u paměti obecně, rozlišuje- me pracovní a dlouhodobou zrakovou paměť. Zraková pracovní paměť má omezenou kapaci- tu. Jejím úkolem je zajistit kontinuální ukládání zrakových informací, které umožňují porozumět zrakové scéně, a zároveň má funkci určitého ná- razníku v ukládání informací umožňujícího pro- pojení dlouhodobé paměti, percepce a akce. Slouží také k uchování informací v průběhu sak- kadických očních pohybů a dalších krátkodobých přerušení sledování podnětů (6, 7, 8). Dlouhodobá paměť má na rozdíl od pracovní paměti rozsáh- lou úložnou kapacitu. Studie, které se zabývaly množstvím zrakových podnětů uložených v rám- ci jednorázové expozice vybavených s časovým odstupem, pracovaly s řádově tisícovkami podně- tů (fotografií a obrázků reálných předmětů, srov. např. 9, 10). Diagnostika zrakové paměti ve školské poradenské praxi obvykle zahrnuje úlohy rozděle- né na expozici zrakového podnětu po stanovený čas a následné vyhledání podnětu z nabídky, ne- bo jeho nakreslení. Pro kvalitní záměrné ukládání informací do zrakové paměti je podstatné, do jaké míry je rozvinutá zraková diferenciace. Když jsme schopni určitý podnět zaměřit, dostatečně kvalitně zaznamenat jeho vlastnosti (v souvislosti s písmeny zej. tvar a pozici v prostoru), může se kvalitně uložit v paměti. Zde lze tedy dobře de- monstrovat podmíněnost vývoje jednotlivých funkcí, o které jsme psali výše. Výsledky diagnos- tiky zrakové paměti jsou však zásadně ovlivněné motivací vyšetřovaného a podmínek, za kterých je realizována. V České republice nebývá diagnos- tika zrakové paměti standardní součástí vyšetře- ní školní zralosti a méně často se objevuje i při diagnostice specifických poruch učení. V rámci reedukace je vhodné zrakovou paměť trénovat s využitím reálných objektů, konkrétních obrázků, jednoduchých a složitějších symbolů. Vnímání časového sledu zrakových podnětů (serialita) Vnímání časového sledu lze definovat jako schopnost vytváření posloupností vizuálně vní- maných podnětů, řazení jednotlivých prvků do stanovených lineárních struktur (např. písmen ve slově, číslic v čísle), které je podmíněno funkcí paměti (1, 11). Je součástí komplexu schopností napříč jednotlivými modalitami vnímání ozna- čovaného jako sekvenční učení. Sekvenční učení vytváří základ pro adaptivní chování, protože sekvenční charakter má většina přijímaných smy- slových informací a motorických projevů (12). Sekvenční učení probíhá záměrně i nezáměrně. Probíhá-li mimovolně, hovoříme o implicitním se- kvenčnímučení. Díky němu získáváme komplexní sekvenční informace z prostředí, aniž bychom si uvědomovali, co se učíme, resp., že k učení vůbec dochází. Záměrné učení se sekvencím smyslových podnětů označujeme jako explicitní sekvenční učení (13, 14, 15). Osvojení sekvencí vizuálních podnětů lze dosáhnout motorickou aktivitou (motorickou reakcí na smyslový podnět), pozorováním sekvence podnětů nebo prostřed- nictvím sledování jiné osoby reagující na sekvenci podnětů (16). Předmětem zájmu diagnostiky je převážně záměrné učení se sekvencím podnětů různých modalit. V rámci diagnostiky zrakové- ho vnímání jsou využívány úlohy zaměřené na vytváření řad reálných předmětů, konkrétních či abstraktních obrázků podle dříve ukázaného vzoru či rozpoznávání dříve prezentovaných se- kvencí vizuálních podnětů (1, 17). Intermodální spojení Pojem intermodální spojení (vztah) označuje schopnost propojit vizuální a auditivní informaci. Aktivuje se např. při spojení hláska-písmeno. Ke zhodnocení této schopnosti jsou např. vy- užívány úlohy, ve kterých jsou dětem současně předkládány vizuální podněty (obrázek/nápis) a nesouvisející zvukové podněty. Následně se ověřuje, zda dítě udrželo spojení mezi oběma podněty. Jednodušší variantou jsou úlohy za- měřené na vyhledávání obrázků, jejichž název obsahuje určitou hlásku, slabiku apod. (srov. např. 1, 11, 18). Vizuo-motorická integrace (koordinace) Pojmem vizuo-motorická integrace (někdy též vizuo-motorická koordinace či koordinace oko-ruka) je označována schopnost využívat informace přijímané zrakem k realizaci mo- torických úkonů (srov. např. 19, 20, 21). Vizuo- motorická integrace je nezbytná pro převod zra- kové informace do adekvátní motorické reakce, jakou je např. psaní nebo užívání ručních nástro- jů. V diagnostice hodnotí úroveň integrace zra- kových a motorických funkcí úlohy zaměřené na schopnost vedení čáry ve vymezeném prostoru a úlohy zaměřené na obkreslování podle vzoru. Druhý typ úloh vyžaduje větší zapojení zrakové percepce. Mezi úlohy zaměřené na vizuo-mo- torickou integraci patří také úlohy zaměřené na spojování bodů podle stanoveného vzoru.