Alergologie a imunologie – Výběr článků ku příležitosti XXXVII. sjezdu ČSAKI – 8.–9. října 2020

50  |  www.solen.cz vždy volena antihistaminika vyšší generace (17). Zvláštní postavení mezi antihistaminiky I. generace představuje dimetinden, látka s antihistaminovou a anticholinergní aktivitou, která prochází přes HEB pouzeminimálně (25–27), a proto je sedativní úči‑ nek ve srovnání s jinými zástupci výrazně nižší (pozn. autora – stejně jako paradoxně excitační reakce). Dimetinden patří mezi antagonisty mus‑ karinového M2 receptoru exprimovaného na kardiomyocytech, kde jejich ovlivněním dochází k negativnímu ino-, bathmo a dromotropnímu účinku. Dalším atypickým zástupcem této gene‑ race antihistaminik je ketotifen, u něhož byl kromě antihistaminového a anticholinergního působení prokázán i stabilizující vliv na membránu žírných buněk. Je proto jako jediné z antihistaminik I. ge‑ nerace používán k dlouhodobé profylaxi zejména u dětí s alergickými projevy na respiračním systé‑ mu, na kůži a v gastrointestinálním traktu. Kromě potlačení alergickýchobtíží vede jehodlouhodobé podávání u některých dětí k celkovému zlepšení stavu, včetně zvýšení chuti k jídlu a celkovému poklesu nemocnosti. Přesné mechanismy příz‑ nivého působení ketotifenu nebyly nikdy plně objasněny. U dospělých pacientů se dnes užívá již minimálně (17). II. generace antihistaminik disponuje vyšší afinitou a selektivitou pro H1 receptor a sou‑ časně minimálním působením v CNS vzhledem k omezenému průniku přes HEB (28). Riziko sedace se uvádí do 30 % u běžných dávek, v případě vyšších dávek toto riziko stoupá (1, 2, 20, 30, 31). Látky této generace vykazují rychle nastupující a dlouhodobý terapeutický účinek a současně minimum nežádoucích účinků. Po perorálním podání běžných dávek dosahují velmi rychle efektivní koncentrace ve tkáních (21, 22). U většiny zástupců se nástup účinku pohybuje mezi 1–2 hodinami s manifestací účinku po dobu 24 hodin. Vzhledem k těm‑ to kinetickým parametrům je možné jejich podávání jednou denně, maximálně ve dvou dávkách (22). Další zvýšení dávky nebo frek‑ vence podávání nevede ke zvýšení léčebného účinku, ale ohrožuje pacienta nežádoucími účinky. Na rozdíl od antihistaminik I. generace jsou tato léčiva vhodná i k dlouhodobé profy‑ laktické léčbě alergických pacientů s trvalou nebo častou opakovanou expozicí alergenu. Naopak dlouhodobá aplikace vykazuje výraz‑ nější klinický efekt než občasné podávání (32). Tab. 1.  Biologické působení histaminu vazbou na histaminové receptory H1 receptor H2 receptor H3 receptor H4 receptor Exprese receptoru Nervové buňky, dýchací ces‑ ty a hladká svalovina dýcha‑ cích cest, buňky endotelu, epi‑ telu, neutrofily, eozinofily, mo‑ nocyty/makrofágy, dendritické buňky, T a B lymfocyty, hepa‑ tocyty, chondrocyty Nervové buňky, dýchací ces‑ ty a hladká svalovina dýcha‑ cích cest, buňky endotelu, epi‑ telu, neutrofily, eozinofily, mo‑ nocyty/makrofágy, dendritické buňky, T a B lymfocyty, hepa‑ tocyty, chondrocyty Vysoká exprese v histaminerg‑ ních neuronech, eozinofilech, dendritických buňkách, mono‑ cytech; nízká exprese v perifer‑ ních tkáních Vysoká exprese v kostní dře‑ ni a periferních hematopoe‑ tických buňkách, eozinofilech, neutrofilech, dendritických buňkách, T lymfocytech, ba‑ sofilech, mastocytech Funkce histaminu (celkově) Zvýšené svědění pokožky, bo‑ lestivost, vazodilatace, vasku‑ lární permeabilita, hypoten‑ ze, zčervenání, bolest hlavy, ta‑ chykardie, bronchokonstrikce, stimulace aferentní části n. va‑ gus, snížení času vodivosti atri‑ oventrikulárního uzlíku Zvýšení žaludeční sekrece, vas‑ kulární permeability, hypoten‑ ze, zčervenání, bolest hlavy, ta‑ chykardie, chronotropní a io‑ notropní aktivita, bronchodila‑ tace, produkce hlenu v dýcha‑ cích cestách Zvýšené svědění (bez účas‑ ti mastocytů), překrvení nosní sliznice, bronchokonstrikce Zvýšené svědění (bez účas‑ ti mastocytů), překrvení nos‑ ní sliznice, diferenciace myelo­ blastů a promyelocytů Funkce histaminu v alergic- kých, zánětlivých a imuno- modulačních procesech Zvýšené uvolnění histaminu a dalších mediátorů, zvýšená buněčná adheze, chemotaxe eozinofilů a neutrofilů, zvýše‑ ná kapacita antigen-prezentu‑ jících buněk, stimulační efekt na B-lymfocyty, zvýšená celu‑ lární imunita Th1, zvýšení au‑ toimunity, snížení humorální imunity a IgE produkce Zvýšení chemotaxe eozinofi‑ lů a neutrofilů, snížení IL-12 u dendritických buněk, zvý‑ šení IL-10, zvýšení humorál‑ ní imunity, snížení buněčné imunity, potlačení TH 2 buněk a cytokinů, nepřímá role v aler‑ gii, autoimunitě, odmítnutí transplantovaného štěpu Pravděpodobně zahrnuto v kontrole neurogenní zánět‑ livé odpovědi v rámci neuron‑ -mastocyt, zvýšení prozánětli‑ vé aktivity a kapacity antigen‑ -prezentujících buněk Zvýšení toku kalcia u eozinofi‑ lů, zvýšení chemotaxe eozi‑ nofilů, zvýšená produkce IL-16 Funkce histaminu v CNS Spánek/bdělost, příjem po‑ travy, termoregulace, emoce/ agresivní chování, lokomoce, paměť, učení Neuroendokrinní sekrece Presynaptický heteroreceptor, snížení produkce histaminu, dopaminu, serotoninu, nor­ adrenalinu a acetylcholinu - Pozn. IL – interleukin; IgE – imunoglobulin E Převzato z Simons a Akdis (1) Legenda: ProstřednictvímH1 receptoru je histamin zapojen do buněčné proliferace a diferenciace, hematopoézy, embryonálního vývoje, regenerace a hojení ran. Kromě je- ho neurotransmiterové funkce se histamin podílí v centrální nervové soustavě na regulaci cirkadiánních cyklů, jako je např. spánek a bdění, ovlivňuje energetickou a endokrinní homeostázu, agresivitu, vnímání bolesti, kognici a paměť, amá antikonvulzivní aktivitu (1, 2, 3). Působenímhistaminu na H2 receptorech, které jsou velkoumírou zastoupeny v ža- ludeční sliznici, dochází k zvýšení sekrece žaludečních kyselin. Aktivace H2 receptoru v srdečních buňkáchmá pozitivně chronotropní a inotropní účinek amůže přispívat k rozvo- ji anafylaxe, ačkoli vazodilatační působení prostřednictvímH2 receptoru je slabé. K méně známýmnásledkům stimulace H2 receptoru patří také imunoregulační působení – akti- vace T supresorových lymfocytů, inhibice uvolňování histaminu z bazofilních leukocytů a inhibice chemotaxe neutrofilních leukocytů a produkce jejich enzymu (4). Tyto recepto- ry jako jediné histaminem stimulované vykazují bronchodilatační působení ve srovnání s ostatními, což je důsledkemprávě výše popsané imunomodulace. Přítomnost H3 recep- torů byla prokázána v nervových buňkách v CNS i v periferii, mají regulativní charakter na uvolňování nejen histaminu, ale i dopaminu, serotoninu, noradrenalinu a acetylcholi- nu v mozku i na synapsích periferních neuronů (10). ProstřednictvímH3 receptorů jsou regulovány četné děje v mozku i ve vzdálených orgánech, například kardiální ischemie ne- bo kongesce nosní sliznice. H4 receptory byly objeveny jako zatímposlední zcela nedávno a jsou ještě stále součástí výzkumu (11). Podle stávajících informací jsou považovány za určitou analogii s H3 receptory. Vyskytují se na eozinofilních leukocytech a ve tkáních s vysokou koncentrací krevních buněk, jako je kostní dřeň a plíce. Předpokládá se, že se účast- ní regulace činnosti imunitního systému. Poslední kategorie histaminových receptorů – H4 se podílí na rozvoji zánětlivých reakcí organismu (12).