Alergologie a imunologie – Výběr článků ku příležitosti XXXVII. sjezdu ČSAKI – 8.–9. října 2020

SOLEN |  53 parametrů a možnosti manifestace žádoucích, vedlejších a nežádoucích účinků. Doposud se jeví, na podkladě výstupů klinické praxe, že při respektování indikačních kritérií jsou antihistaminika vyšších generací srovnatelná, i když některá mají bezpečnější profil (36). Pokud tedy není požadován nejen sedativní, ale i jiný efekt projevující se v CNS, kde je vý‑ hodnější uplatňovat zástupce z I. generace antihistaminik. Použití H1 antihistaminik u geriatrických pacientů Z hlediska strukturálních změn v procesu stárnutí a vlivem změn v hodnotách klinicko­ ‑biochemických parametrů je u starší populace evidována vyšší citlivost vůči látkám manifes‑ tujícím jakýkoliv farmakologický efekt v CNS. Anthistaminika zejména I. generace jsou u těch‑ to lidí používána nejen pro alergickou rhinokon‑ junktivitidu a urtikárii, ale také jako terapeutický prostředek při nespavosti a dalších klinických projevech. Toto využití antihistaminik I. gene‑ race by nemělo představovat terapii první vol‑ by z důvodu manifestace nežádoucích účinků projevujících se u těchto pacientů ve větší míře (36). Patří sem ospalost, zmatenost a paradoxní excitace (resp. rozrušení). Navíc tato generace antihistaminik disponuje účinky i v jiných neuro‑ transmiterových systémech, což vede k projevu dalších vedlejších efektů, jako je mydriáza, sucho v ústech, retence moči, ale taky posturální hy‑ potenze (36). Vzhledem k polypragmázii, která je u těchto pacientů běžná, je mnohem vyšší riziko výskytu možných interakcí s jinými léčivy, ale také rostlinnými doplňky stravy. Použití H1 antihistaminik u gravidních a kojících žen H1 antihistaminika se vyznačují farmakoki‑ netickými parametry, které se projevují sekrecí do mateřského mléka, a nelze vyloučit i prů‑ chod přes placentární bariéru. U kojených dětí bylo prokázáno dosažení plazmatické hladiny antihistaminik odpovídající přibližně 0,1 % pe‑ rorálně podané dávky matce. Je prokazatelné, že I. generace těchto látek způsobují u kojen‑ ců sedaci a další nepříznivé účinky (3, 37). Na základě klasifikace bezpečnosti léčivých látek regulačními agenturami FDA a EMA nebyla žád‑ ná antihistaminika klasifikována jako kategorie A (negativní studie na zvířatech a negativní studie na lidech). Antihistaminika jako chlorfe‑ niramin, difenhydramin, cetirizin, levocetirizin, loratadin a emedastin byla označena jako kate‑ gorie B a jsou považována za relativně bezpečná pro použití v případě potřeby v těhotenství. Další antihistaminika H1 jsou označena jako kategorie C, studie na zvířatech jsou pozitivní a údaje u lidí nejsou k dispozici, nebo nejsou k dispozici údaje ani u zvířat, ani u lidí (3, 37). Použití H1 antihistaminik u dětí Antihistaminika I. generace jsou poměr‑ ně široce využívána u kojenců a malých dětí nejen pro terapii alergické rhinokonjunktiviti‑ dy a urtikárie, ale jsou také v praxi využívána off-label i na léčbu kašle, nachlazení a případ‑ ně také pro použití u nespavosti. Zejména v souvislosti s uvedením posledního neexistu‑ je dostatečné množství relevantních výsledků klinických studií, proto z důvodu bezpečnosti by neměla být antihistaminika tímto způso‑ bem využívána. U většiny látek z této generace je pro riziko nežádoucích účinků uvedeno do‑ poručení užívání pouze u dětí starších dvou let (36). Výjimku tvoří dimetinden, který pro své atypické fyzikálně chemické vlastnosti antihis‑ taminika, I. generace disponuje mnohem niž‑ ším rizikem manifestace tohoto účinku, který je v některých případech u těchto pacientů naopak využíván. Na rozdíl od předchozí ka‑ tegorie II. a III. generace antihistaminik byly součástí několika rozsáhlých klinických studií a na základě získaných výsledů byl stanoven bezpečnostní profil těchto látek při dlouho‑ dobé aplikaci (36). Antihistaminika jsou podávána nejčastěji perorálně, formou tablet, kapek, sirupu nebo roztoku, velmi účinné a současně bezpečné jsou i topické formy (oční, nosní a dermato‑ logické). K perorální aplikaci je na našem trhu dostupné poměrně široké spektrum antihista‑ minik, v případě topického podání není však v současné době takový výběr. A to i přesto, že kožní projevy nepředstavují pouze alergo‑ logický problém, ale i řadu dalších diagnóz zejména v dětské populaci, kde je s výhodou možné použít topická antihistaminika, ať už jako 1. volbu nebo adjuvantní terapii. Z hlediska dosažení účinných terapeutických koncentrací v místě topického podání je potřeba respek‑ tovat fyzikálně‑chemické vlastnosti účinných látek. Z tohoto důvodu jsou upřednostňována lipofilní léčiva, tzn. antihistaminika 1. genera‑ ce, u kterých je pravděpodobnost dosažení plazmatické, reps. systémové, odpovědi vel‑ mi nízká a současně terapeutický potenciál vysoký. Kromě indikací na podkladu klinické manifestace alergické formy dermatitidy jsou antihistaminika v topické aplikaci běžně uží‑ vaná při mírných spáleninách po nadměrném slunění a popáleninách prvního stupně, při štípnutí a bodnutí hmyzem, urtikárii, pruritu vyvolaném různými příčinami, při svědivém ekzému a planých neštovicích (varicella). Tento souhrnný článek je zaměřen prefe‑ renčně na enterální a kožní aplikaci. Existuje však mnoho dalších lékových forem, jako např. in‑ jekční antihistaminika, která jsou běžnou sou‑ částí terapie generalizované alergické reakce. Tyto aplikační formy, stejně jako další možnosti oční a ORL indikace, nejsou dále podrobněji komentovány. Shrnutí Alergické stavy již dávno nepředstavují pouze alergickou rhinitidu a konjunktivitidu nebo případně urtikárii. Pro jejich terapii dnes již nejsou dostačující léčiva blokující pouze úči‑ nek jediného mediátoru na cílovém receptoru ve tkáni, jako jsou antihistaminika I. generace. Hledají se tak látky s širším protizánětlivým a antialergickým působením pro jejich kom‑ plexnější terapeutické možnosti. Z tohoto pohledu je jednoznačně výhodnější aplika‑ ce moderních nesedativních antihistaminik II. a III. generace, a to nejen jako léků sympto‑ matických, ale zejména jako profylaxe progrese a rozvoje komplikací alergického onemocnění. Navzdory tomu však mají antihistaminika I. ge‑ nerace stále své opodstatněné místo v klinické praxi, kde je možnost jejich využití pro dosažení požadovaného efektu s nízkým rizikem rozvoje vedlejších účinků. Případně je lze využít formou krátkodobé aplikace k dosažení úlevy od ne‑ příjemných symptomů mnoha onemocnění zejména v dětské populaci. Topická aplikace antihistaminik zůstává stále zlatým standardem u mnoha dermatologických onemocnění, na‑ víc jejich podání poskytuje možnosti i v řadě dalších indikačních kritérií. Článek vznikl za finanční podpory společnosti GlaxoSmithKline Consumer Healthcare Czech Republic, s.r.o